• Veronika Dvořáková

Podzimní nádech

Chtěla jsem toho už nechat a přestat psát. Z části je to i v mé povaze - rozdělat a nedokončovat věci (hrůza, já vím). Ale s příchodem nových událostí se situace obrátila a tak začínám znovu. Vypouštím z hlavy, jak se to komu bude líbit nebo co se na to řekne. Není to profi, což mojí kritické a ambiciózní povaze dost vadilo.

Ale přesto pokračuji. Píšu, protože si touto formou ráda tříbím myšlenky. Protože je to jen „moje“ chvilka (a těch je v mateřském životě málo). Protože bych ráda podněcovala ostatní k tomu vidět ten svět i trošku poetičtěji. A možná se mi na tom líbí i ta určitá staromódnost a pomalost. Kdo má dneska čas něco číst na blogu? Instagram i podcasty jsou plné takových, jako já. Je to trošku old fashioned, ale má to svůj glanc. Tak nový nádech. Podzim je tu, skoro zima a já/my opět začínáme. Teď snad již častěji.


Byli jsme v lese. Nasávat vůni popadaného listí, krmit daňky jedlými žaludy, hrát si v úkrytech z klacků. Trošku jsme vymrzli a další den přišla teplota. Takže pak celý den v posteli, pohádky, silný vývar a hodně medu do čaje. To všechno je podzim. Rýma i neodolatelně krásná příroda. A ačkoliv to ve mně letos rezonovalo, že bych stále radši to léto, říkám si, že určitý druh poezie je i v těch propršených a tmavých dnech. Více se zas stáhnout domů. Vnímat, co je vlastně můj domov a pečovat o něj. Malé projekty v hlavě, které mě zabaví na přečkání zimy. Přetřít komodu na teplejší barvu, dolepit naše rodinné fotky do alba, uplést věnec, naolejovat dřevěný stůl nebo malý declutter a protřídit skříně či špajz. Zase víc se zaměřit na naši rodinu a naše zvyky.

Každá domácnost má něco, na co čeká celé léto, až se u ní vyspraví či pozmění.


S příchodem podzimu mám vždy nutkavý pocit útulnosti. Mnohem víc se začnu soustředit na světlo v naší domácnosti a podvědomě vytahuji světýlka skoro do každého pokoje. Svíčky jakbysmet. Jiná barevnost textílií a povlečení. Zásoba čajů s kurkumou, zázvorem nebo chai čaje. Hodně kávy. Aspoň jednou týdně dát vařit vývar. Líbí se mi, jak s novým obdobím se promění i naše předsíň. Místo letních kloubočků a topánků přijdou na řadu pláštěnky, podzimně barevné čepice a holínky věčně od bláta. Sobotní den vyplnit trháním šípků nebo pouštěním draka. Letos poprvé jsme vyráběli lampion. Zas malý návrat do dětství. Později odpoledne, když venku už vychází první hvězdy, zapnout troubu, nastrouhat jablka a upéct štrůdl nebo nějaký hutný čokoládový dort. Pozvat přátelé.

Když prší, nasadit holinky a hledat v parku ty největší kaluže. Doma se pak zahřát horkou sprchou. Vychutnávat ještě poslední domácí mošt a pomalu se těšit na přicházející advent.

Zkrátka l i s t o p a d.