• Magdaléna von Jagwitz

nové období začíná. a taky o tichu

Aktualizováno: 19. 11. 2021





Stay silent. Stojím u kuchyňského okna, venku se pomalu rozednívá a já usrkávám z kouřícího hrnku, takhle brzy jsem už dlouho nevstávala. Přemýšlím o začínajícím dni - a o té písničce od Pauline a Darrena. Zní mi v uších již několik týdnů. V posledních dnech čekání na miminko, při cestě do porodnice, zpívám si ji ve sprše, při uspávání, v tichých nočních hodinách... dny se už zkracují a světla venku ubývá, je tu pěkně, v teple za oknem, bude advent. Stay silent.


Stojím tu a přemýšlím, jaký bude ten nový den. Vlastně jaké bude celé to nastávající období. Jsem na něj zvědavá, na novou dynamiku, na tu rychlost našeho všedního života. Cítím se vesměs dobře. V šestinedělí jsem byla nabitá radostí - a hrdá na to, že jsem žena, na to, co mé tělo dokáže. Ale zároveň mám tolik otázek. (Paradoxně jsou to stále ty stejné, jedno v jakém životním období se nacházím...) Jak si zachovat laskavost a vnitřní klid? Jak zůstat vyrovnaná, i když nemám vše ve svých rukou a tempo dne nabírá na otáčkách, jak rozeznat, na co je potřeba se soustředit? Chtěla bych vědět, jak ve spánkové deprivaci nevybuchnout při každé maličkosti, nevyčítat a zachovat si vděčný pohled... (Ví to vůbec někdo?) Ten seznam začíná být pěkně dlouhý.

Člověk tak snadno vysloví, co by si měl radši nechat pro sebe, stěžuje si, běhá od jednoho nevypraného koše s prádlem k druhému, sní o minimalisticky zařízeném bytě, kde má vše své místo a kde vládne pořádek... člověk - dobře, já - je někdy velmi impulzivní chaotik s touhou po vnitřním klidu.


Jak žít život - a ne jej odžít?

Jak zůstat sama sebou a být tu zároveň zcela pro druhé?




Poslední týdny se nad tím hodně zamýšlím, sdílím se s lidmi, jejichž úsudku si vážím, vychází mi z toho zatím několik základních tipů - uložím si je sem, pro teď, ale i pro příští měsíce....


Určitý druh self-care, umět načerpat. Nepřehánět to, ale postarat se o sebe. Cítit se jako člověk, jako žena. (Veronika o tom hezky píše v maman fatale.) Mít své každodenní maličkosti - u mě je to například horká sprcha, čerstvý ranní vzduch, káva po probuzení, rozhovory s přítelkyněmi, setkávání se s inspirativními lidmi, modlitba, dostatečné zásoby brownies a čokolády ve spíži, vůně cedrového dřeva, nová obrovská zimní bunda, ve které můžu do jakéhokoliv počasí a cítím se u toho jak donna z italské můví, procházky centrem města nebo zamlženým podzimním lesem...


Zjednodušit si práci jak to jen jde. Snažit se mít řád ve věcech, ujasnit si priority (vědět, na které věci se můžu prostě vykašlat), projít šatník, nehromadit zbytečnosti, večer uklidit kuchyni... hm, pracuji na tom...




Užívat si každý moment. Ok, to zní dost kýčově a ¨každý moment¨ je taky trochu přehnané, ale jde o to nastavení. Být pozitivní, vidět to dobré. Umět si užít život je z části o povaze, ale z velké části prostě o rozhodnutí.


Ticho. Dovolit si se ztišit, vydržet to ticho, zklidnit se. Můj neklid se totiž odráží ve všem kolem, i v dětech.

Vzpomínám si na období, kdy jsem měla nejvíc ve svém životě čas a prostor na to se ztišit. Vnitřně, ale i doslova. Před deseti lety jsem žila rok v bavorském Altöttingu, všechno bylo v němčině, já jsem německy neuměla. Takže jsem byla nucena nejdřív mlčet, zkoušet první věty, akceptovat, že jsem omezená v tom, co zvládnu, pomalu se znovu zapojovat do rozhovorů. Byla to pro mě do té doby jedna z nejtěžších výzev, ale moc, moc dobrá škola. Zjistila jsem, že svět to jednoduše zvládne i bez mé intervence. Že nemusím vždy vyslovit vše, co si o věcech a situacích myslím, že některé věci mohu jednoduše vypustit. A že to může být velmi osvobozující.


Ztišit se, na chvíli umlčet tok myšlenek a představ a nápadů, co by bylo ještě potřeba udělat. Stay silent. Nemusím mít na vše odpověď, nemusím mít vše ve svých rukou. Ale můžu přestat řešit zbytečnosti a soustředit se na to podstatné.

A taky na to, jak naslouchat. Protože bez naslouchání není možné žít vztahy, ani rozpoznat inspiraci.

A bez ticha nelze zachovat klid, když dny nabírají na dynamice.



Emily P. Freeman říká v epizodě A soul minimalist's guide to autumn: "Decluttering to my home is as a silence to my soul." Mluví o tom, jak člověk pak lépe rozpoznává, na co je opravdu potřeba se v tomto období zaměřit... Moc hezké poslouchání:).






Jo a poslední moudro: humor. Nebrat se moc vážně a umět se věcem zasmát. 

Tak.


Tak na to mateřství!

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše