• Magdaléna von Jagwitz

Na okamžik zastavit

Aktualizace: 13. pro 2020




Vždy, když se pouštím do práce nebo se potřebuji motivovat, udělám si k tomu šálek něčeho horkého. Možná to máte podobně, u mě je to už tak nějak zakódované. Můj mozek prostě funguje lépe v příjemné atmosféře.

Ale úplně nejradši mám čaj o páté. Či švédskou fiku nebo německé Kaffee und Kuchen. Jednoduše takový ten moment během dne, kdy se na chvíli zastavím a dám si k tomu něco malého.

Užívám si tu chvilku nadechnutí se mezi činnostmi, prostě jen být a žít ten přítomný okamžik, ať už dřív v práci, s přáteli a rodinou - nebo poslední dobou jednoduše doma. Stmívá se brzy a venku je mrazivo. Mám ráda ty mé tiché momenty.

Jsou to chvíle, kdy mám možnost trochu poodstoupit a vidět věci z nového úhlu. A třeba se rozhodnout být chápavější v rozhovorech nebo trpělivější a laskavější k malé holčičce, co se tu kolem batolí. Je to pro mne často okamžik, kdy si můžu uvědomit, že mé vyprané prádlo a úklid kuchyně nebo rozepsané emaily nejsou zrovna to nejdůležitější. A hlavně je to můj moment dne, kdy si můžu jednoduše odpočinout.

Jsem typ člověka, co i přes velkou únavu většinou odmítá odpolední spánek (tipuji to na FOMO) a když dělám na něčem, co je opravdu důležité, jsem schopná vynechat oběd. Ale přibližně kolem páté odpoledne mi začíná klesat cukr.

Časem a po rozhovorech s moudrými ženami se mi potvrdilo, jak jsou pauzy během dne nezbytné.

Pro mě je to tedy těch pár minut v pozdním odpoledni. Před tím, než nám začne večer.

Postavím na vodu, zapálím si čajovou svíčku, teď v zimě ztlumím světla. Těšívám se na ty chvíle.



Ve většině případů je má denní pauza opravdu p a u z a. Vezmu si knížku a upřímně, někdy si úplně jednoduše něco pustím, někdy poslouchám hudbu. Ale vždycky prostě vypínám. Je to skvělé.


Občas si ale potřebuji srovnat myšlenky. Je jedno, jestli se jedná o to, co bude k večeři, jestli se pustím do nějakého projektu, nebo o to si uvědomit, co vlastně chci. Mám na to takové tři otázky, které mi pomáhají. Není to na velká životní rozhodování, pro každodenní situace a mé malé pauzy ale ideální:


Kde jsem. Být tady a teď. Za co jsem vděčná, jak mi je, jednoduše žít ten moment. Všímat si svého okolí (nepřemýšlet nad uklízením).


Co je mým cílem. Ještě ten den, ten večer, týden, měsíc. A někdy i tím životním cílem. Záleží na délce pauzy :). Někdy je mým cílem si prostě jen odpočinout a nemyslet. To se taky počítá.


Jaký je můj příští krok. Co můžu udělat právě teď. Do the next right thing. Emily P. Freeman o tom má celý podcast, moc doporučuji. Nemusím vymyslet celý svůj životní program, nemusím mít jistotu, že mé další akce budou úspěšné. Stačí se jen nadechnout a udělat další krok.


A naslouchat. U mě často při modlitbě, ale člověk může i jen tak: Co mi dává klid? U čeho jsem plná života, na co se těším? Co zlepšuje mé vztahy s ostatními? Kdy mám možnost růst - a kdy mohu prostě jen být, tady a teď v mém životě?


Připravit – nadechnout se – teď!


Věřím, že chvilka zastavení by neměla chybět v žádném dni.

Jak to máte vy?






Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše