• femme

femme fatale

Magdaléna


Letošní Velikonoce se mi dostal do rukou jeden rakouský časopis - 'Sonne im Haus', který píší několikanásobné matky pro další matky. Nabízejí praktické tipy, jak si zorganizovat život s malými i velkými dětmi, ale především povzbuzení - ve zkratce, jak zůstat sama sebou, jak prožít mateřství a ne jej protrpět a jak být třeba i povzbuzením pro ostatní. Přečetla jsem několik dost motivujících článků a musela začít přemýšlet. Protože, upřímně, já se v první linii úplně nezabývám faktem, že jsem matka. Jsem to prostě já a i když mateřství je už neoddělitelnou součástí mého života, prostě ho jednouše jen žiji. Vlastně se tak ani nikomu nepředstavuji (a pořád jsem si ještě úplně nenavykla na popis 'mama'). Možná je to trochu i tím, že v Berlíně se, co se týče rodiny, dle mého vnímání především řeší co nejlepší a nejzdravější péče o děti a jak se zase rychle vrátit do zaměstnání. Když se potkáte s jinou matkou, tak se rozhovory točí spíše okolo dětí, co a jak jí, kde nakoupit bio-zeleninu, jestli spí, jestli už mluví, jestli už jsou ve školce. Na sdílení se o své roli, o tom, co mi mateřství dává, nebo jak si zachovávám identitu jako žena - na tu úroveň rozhovoru se přirozeně dostávám málokdy. Nejsem nucená se nad tím příliš zamýšlet.


Jaká jsem tedy jako matka? A kolik prostoru dávám i mé jiné rovině, té ženské, jaká jsem jako žena? Co považuji za důležité? S Veronikou jsme si na to téma začaly víc povídat a rozhodly se, že o tom chceme trochu psát. Sdílet se, protřídit myšlenky, bez příliš velkých mouder, prostě jen o tom, jak toto odobí a naši roli žijeme a vnímáme.

Tak vítejte v této naší nové rubrice!





Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše