Jmenuji se Veronika. Kdysi jsem snila, že budu hodně cestovat, fotit a dobrovolničit někde v zemích třetího světa. O tom, že se v devatenácti vdám a o dva roky později se mi narodí Brigita Marie, se mi ani nesnilo. Nebo možná jsem ani neodvažovala o něčem takovém snít. Rodina je můj největší úspěch, má největší chlouba. Ani vlastně nevím, čím bych tu měla oslnit.

Ve všech oborech jsou lidé jistě mnohem erudovanější než já. Jo, nejvíc jsem fotografka, miluji jídlo, takže ráda vařím a pořádám večírky, občas někomu uvážu kytku na svatbu, rok jsem malovala a studovala to i na výšce, ale v zásadě jsem asi jen člověk, ničím výjimečnější než kdokoliv jiný. Mám ráda drobnosti života, takové, které většina lidí jen přechází nebo se nad nimi ani nepozastaví. Ráda se nechávám uchvátit. Mou největší zálibou je zkrátka žasnout.

Jmenuji se Magdaléna. Mám ráda hudbu, chvíle s přáteli a okamžiky všedního dne, hlavně takové ty, co donutí se zasmát. Mám ráda život s jeho dynamikou - a nepředvídatelností! Před pár lety jsem se vdala a zvedla kotvy z rodného Brna, stěhovali jsme se nejprve do Vídně, pak přišel Aachen a nakonec Berlín. Jsem vděčná za svou rodinu a za všechna ta krásná místa, za setkání s mnoha inspirujícími lidmi a za šance vždy znovu se učit ze svých chyb.

A co tak dělám. Vystudovala jsem antropogenetiku a molekulární biologii, trochu zabrouzdala do bioetiky, takže mne někdy najdete třeba v nemocnici. A teď především doma.

Stále znovu se učím žít v přítomném okamžiku a snadno se nadchnu pro krásu. Ve volných chvílích o tom všem ráda píšu.